Cesta do Kolumbie pro mě byla takový malý splněný sen. Už od brzkých začátků mé zlatnické cesty, se smaragdy staly jedním z mých nejoblíbenějších drahokamů pro práci se šperky. Kam jinam bych si mohl více přát zaletět než právě do Kolumbie, kde se těží jedny z nejkrásnějších a nejcennějších smaragdů na světě. Jenomže Kolumbie a konkrétně oblasti nalezišť smaragdů nefunguje úplně stejně, jako když se chystáte na dovolenou do Chorvatska. Musel jsem si tento sen nechat uložen v šuplíku s myšlenkou “snad, někdy, možná jednou…”
A s tím snad někdy možná, se to stalo mnohem dříve, než by mě kdy napadlo. Jednoho dne mi volalo neznámé číslo, ozval se pán s tím, že mi chce ukázat smaragdy, které jsem prý tady v Česku neviděl. To ve mně vyvolalo velký zájem a potkal jsem se tímto neznámým pánem na benzínové pumpě v Holešovicích. U kávy z automatu za 50 Kč přede mě vytáhl platíčko smaragdů, tak nádherné barvy, že mi hned bylo jasný, že je to úplně něco jiného než jsem doposud potkával. Velice rychle jsme došli k názoru, že máme oba dva stejný zápal pro smaragdy a bylo mi nabídnuto, jestli s ním nechci letět do Kolumbie, podívat se přímo do smaragdových dolů. Tyto místa jsou extrémně hlídaná a pokud nemáte pozvání přímo od majitele dolů, nedostanete se tam. Dnes už vám můžu prozradit jeho jméno, jmenuje se Jura Liška a myslím si, že je to jeden z mála lidí, co smaragdům opravdu velice dobře rozumí a dodnes jsme přáteli.
Cesta byla neskutečně dlouhá. Letěli jsme nejprve z Prahy do Amsterdamu, odkud jsme pokračovali dále do Bogoty. Kdo mě sleduje déle, určitě ví, jak mám rád leteckou dopravu a jak jsem si to tedy opravdu (ne)užíval. Po příletu do Bogoty mě překvapil řidší vzduch a smog, jelikož Bogota leží v nadmořské výšce 2640 m.n.m. a na to si musí člověk chviličku zvyknout.
První večer nás pozvala paní Krausová na večeři (sestra moderátora Krause) a povídala nám, jak se jako mladá odstěhovala do Bogoty a co všechno tam zažila. V Bogotě jsem strávil pár dní a poté jsme se přesunuli jeepem do oblasti smaragdových dolů. Jeli jsme skoro celý den po šílených cestách, protože místama jedete jenom po hlíně nebo skále.
Večer jsme dorazili do malé vesničky uprostřed nádherné zelené přírody a já jsem rázem věděl, že jsem na místě, kde se těží smaragdy. Domy ve vesnici měly málokdy okna, spíše to byly boudy z plechu bez oken a dveří. Večer nás místní starosta (asi) pozval k sobě domů na pivo, kam se sjela na nás podívat celá vesnice a ukázali nám nádherné ustájené koně. Ty stáje byly nejlepší budovy v celé vesnici. Posadili mě na nádherného koně a vozili mě na provázku po vesnici jako v cirkuse. Bylo to poprvé, co jsem seděl na koni.
Ráno jsme se jeli podívat na místní tržiště Chakaro, o kterém psal New York Times, že je jedno z nejnebezpečnějších míst v této oblasti. Jednalo se o menší plácek ušlapaný z hlíny uprostřed jungle s pár plechovýma boudama. Potkávali se zde místní, kteří se snažili prodávat smaragdy, které měli kdo ví odkud.
V Kolumbii nakupujete vše za hotovost a můj obsah batohu mě zde uprostřed toho plácku obklopený místními činil vyloženě klidným, proto jsme se velmi rychle rozhodli přesunout do smaragdových dolů. Oproti ostatním dolům, kde jsem byl, mě tady překvapilo, jak malinká díra vykopaná do hory to byla. Na začátku nám rozdali helmy, dodnes nevím proč, protože bezpečnostní podmínky v těch dolech jsou na tak hrozné úrovni, že ty helmy nám byly úplně k ničemu.
Ze začátku bylo u vchodu alespoň pár trámu na zpevnění, ale čím jdete hlouběji, tím vše bylo menší a podpěrných trámů ubývalo. To v jakých podmínkách tam dělníci pracují si nedokážete ani představit. Všude tekla a prosakovala voda. Nedalo se tam skoro dýchat a bylo tam opravdu šílené teplo. V tu chvíli vidíte, jak je to extrémně náročná a nebezpečná práce. Když se poznáte s těmi lidmi, kteří ty smaragdy v těchto podmínkách těží, dostanete úplně jiný pohled na práci s těmito kameny. Získal jsem mnohem větší respekt a pokoru k práci s nimi.
V dole jsem zažil i několik nepříjemných situací. Jednou z nich byl moment, kdy mi přišli říct ať si sednu na zem, otevřu pusu, protože jsme narazili na tvrdou horninu, kterou potřebují odpálit trhavinou. Byli jsme v těch metrových tunelech, museli sedět na zemi, protože nahoře odchází jed z té výbušniny a všichni jsme měli otevřenou pusu, protože při tom tlaku hrozilo popraskání ušních bubínků. Modlil jsem se, aby nás to nezasypalo, protože zrovna v tomto místě byl měsíc zpátky zával lidí a zemřelo tam sedm lidí. Je to obrovský zážitek, ale v tu chvíli jsem si zároveň říkal, stojí mi to za to?
Zažil jsem tady opravdu mnoho. Naučil jsem se jezdit na koních, což jezdit v tak krásné přírodě, korytami řek a klusat po nádherných pastvinách bylo naprosto výjimečné. Také jsem zde nakoupil jedny z prvních naprosto fanstastických smaragdů z oblasti Muzo, které jsem po návratu do ČR okamžite použil do krásných souprav šperků pro mé klienty a tyto kameny byly okamžitě pryč.
Vybudoval jsem si zde také dobré kontakty a díky tomu jsem schopný nabídnout našim klientům naprosto nádherné a vzácné kousky právě z těchto oblastí, ve kterých se těží smaragdy, které nemají svojí barvu a kvalitou ve světě konkurenci. Pokud byste měli i vy zájem o jedinečný šperk se smaragdy z těchto oblastí, neváhejte nás kontaktovat a něco společně vymyslíme.
